Jeho obličej zmenil barvu z šedé na křídove bílou. Začal se sesouvat podél zdi, Alek ho však zachytil. "Jaci!"
"Jsem v pořadku," bránil se Jace, jeho ruka však pevne svírala Alekuv rukáv. "Dokažú stát sám."
"Jsem v pořadku," bránil se Jace, jeho ruka však pevne svírala Alekuv rukáv. "Dokažú stát sám."
"Mne přijde, že se docela výrazne opíraš o stenu. ´Stát sám´ je podle mne neco trochu jiného."
"Stabilizuju pozici," sdelil mu Jace. "Od toho už je k samostatnému stáni jenom krúček."
"Vyspala ses dobře?"
Přikývla. Mela sucho v ústech. "Proč jsi me neprobudil?"
"Říkal jsem si, že ti odpočinek přijde vhod. Navíc jsi spala jako dřevo. Dokonce jsi i slintala," dodal. "Na moje tričko."
Clary si rychle zakryla rukou ústa. "Promiň."
"Človeku
se moc často nepoštestí videt nekoho slintat," pokračoval Jace. "Zvlásť
s takovým absolutním odevzdaním. S otevřenou pusou a tak."
Clary nahlas vykříkla, zatímco Jace padal jako kámen...
A
lehce přistál v podřepu přímo pred ní. Clary na nej s otevřenou pusou
zírala, jak se zvedá a s úsmevem na ni cení zuby. "Kdybych teď chtel
zavtipkovat, že jsem tu jenom na skok," řekl jí, "považovala bys to za
otravné klišé?"
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára